Muži… Nikdy, opravdu nikdy nesrovnávejte svou únavu s únavou ženy

Muži… Nikdy, opravdu nikdy nesrovnávejte svou únavu s únavou ženy, která je matkou vašich dětí. Vaše práce totiž odpoledne končí. Mateřství ale nekončí nikdy…

Tomáš přišel domů po dlouhé, náročné směně. Shodil boty v předsíni, těžce dosedl na pohovku, promnul si oči a s povzdechem pronesl větu, kterou už pravděpodobně někdy slyšela každá žena: „Dneska to byl v práci naprostý blázinec, jsem úplně vyřízený. Jsem tak rád, že ty jsi mohla být celý den v klidu doma.“

Jeho žena Eva, s vlasy sepnutými do narychlo vytvořeného drdolu a s tričkem ušpiněným od dětské přesnídávky, stála u kuchyňské linky. Jednou rukou míchala večeři, druhou konejšila na boku plačící batole, zatímco se snažila nohou odstrčit stavebnici, o kterou už dnes třikrát zakopla. Zastavila se, zavřela oči a zhluboka se nadechla.

Ne, nezačala křičet. Ale v duchu se jí rychlostí blesku promítl celý její „klidný“ den. Den, který pro ni začal už v pět hodin ráno, kdy utišovala špatné sny. Den, který se neskládal z jasně daných pracovních úkolů, ale z neustálého sbírání rozsypaných hraček, utírání rozlitého mléka, praní, žehlení, nekonečného vysvětlování, foukání rozbitých kolen a stovek drobných, vyčerpávajících rozhodnutí, která musí máma udělat v každé vteřině.

Víte, milí muži, v čem je ten obrovský rozdíl?

Vaše práce má jasně danou pracovní dobu. Máte ohraničený začátek a konec. Máte nárok na přestávku na kávu, oběd v klidu bez toho, aby vám někdo sahal do talíře, a hlavně – máte tu půlhodinovou cestu domů, kdy můžete v autě poslouchat rádio a na chvíli úplně vypnout mozek.

Mateřství ale nemá žádné „padla“. Nemá volné víkendy, nemá placené svátky, nezná nemocenskou ani dovolenou. Když má žena horečku, stejně musí vstát a postarat se o děti. Je to čtyřiadvacetihodinová směna plná té nejkrásnější, bezpodmínečné lásky, ale také obrovského fyzického a psychického vyčerpání.

Když je máma večer unavená, není to jen únava těla z nošení dětí. Je to neustálá, těžká únava mysli, která je nepřetržitě ve střehu a plná starostí o to, aby bylo o všechny postaráno. Je to únava z toho, že patří všem ostatním, jen ne sama sobě.

A proto, když přijdete domů, neptejte se jí s úsměvem, co vlastně celý den dělala, když tu není uklizeno. Nehodnoťte její výkon. Jednoduše ji beze slova obejměte, poděkujte jí, vezměte děti na chvíli do vedlejšího pokoje a uvařte jí kávu, kterou si bude moci vypít ještě horkou a v tichu. To je totiž to nejmenší a zároveň nejkrásnější gesto lásky a respektu, které jí můžete dát.

Sdílejte tento příspěvek na svém profilu, pokud souhlasíte s tím, že být mámou je ta nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější práce na celém světě, která si zaslouží obrovské uznání! ❤️