Connect with us

CZ

Prodejna potravin na křižovatce ulic Vinohradská a Korunní, Praha 3, zima 2026

Published

on

Paní Hrubou jsem si vždycky uměla přesně odměřit, aniž bych se dívala na hodiny — přicházela pět minut po páté, kdy venku už byla tma a Albert naproti rozsvěcoval výlohu. Vždycky stejné dvě věci: litr mléka Tatra a dvě housky. V tu zimu to ale praskalo. Jednou nepřišla tři dny po sobě, a já jsem si při skladování konzerv říkala, že si to jen tak nezapamatuju, kdyby se to nestalo znova.

Čtvrtého dne přišla pozdě, kolem šesté, a koupila si navíc kousek eidamu, co jindy nikdy nekupovala. Zeptala jsem se, jestli je něco v pořádku, a ona odpověděla, že čeká vnučku na víkend, a ta prej nejí nic jiného než sýr na topince.

„Víte, co mi povídala minule po telefonu?“ řekla a položila peníze na pult — sto dvacet korun, přesně, jako vždycky počítala do posledního haléře. „Ptala se, kde rostou ty velký stromy, co jsem jí vyprávěla. Myslela baobaby. Viděla to v nějakým dokumentu a najednou chtěla vědět, jestli u nás taky něco takového je.“

Zasmála se, ale ten smích měl v sobě něco unaveného, jako by to slovo „u nás" bolelo víc, než na první poslech znělo.

„Řekla jsem jí, že u nás stromy neumí žít dva tisíce let jako baobaby. Že se tu holt musí spokojit s kratší pamětí.“

Nerozuměla jsem tomu tehdy úplně, jenom jsem jí podala sáček a popřála hezký večer. Až později, když jsem to skládala z kousků, co mi pak vyprávěla paní Novotná z lékárny naproti, jsem si uvědomila, že manžel paní Hrubé byl geolog a pracoval dva roky v Mali, než onemocněl a vrátil se domů zemřít. Baobab byl jeho fotka, co visela u nich v předsíni — on pod ním, mladý, v khaki košili, ještě než ho dostala rakovina slinivky.

O pár týdnů později přestala chodit úplně. Trvalo to skoro měsíc, a já jsem si zvykala na to, že v pět hodin ten zvonek u dveří cinkne pro někoho jiného. Pak jsem se dozvěděla od paní Novotné, že byla v nemocnici na Vinohradech — se srdcem, infarkt, naštěstí ne ten nejhorší typ, ale dost na to, aby skončila čtrnáct dní na pozorování.

Když se vrátila, byla hubenější, s modřinou na předloktí po kapačkách, a místo litru mléka si koupila jen půllitr. „Vnučka má zkoušky, nepřijede tak brzo,“ řekla, než jsem se stihla zeptat. Zůstala stát u pultu o něco déle než obvykle, prohrábla drobné v kapsě kabelky, a najednou řekla:

„Víte, co je na tom baobabu nejhorší? Že vydrží dva tisíce let a člověk ne. Můj Jarda tam byl dva roky a pak dvacet let doma a umřel dřív, než ten strom, co si u něj vyfotil, stačil povadnout.“

Nevěděla jsem, co na to říct, tak jsem jí jen vrátila drobné a zeptala se, jestli chce i ten eidam jako minule. Zavrtěla hlavou. „Dneska ne. Vnučka přijede až v sobotu a do tý doby bych to stejně sama nesnědla.“

Odešla, dveře za ní zacinkaly. Venku už byla tma a lípa přes ulici stála bez listí, holá, jenom s pár vránami na větvích. Příští pátek přišla znova, v pět hodin a pět minut, s litrem mléka a dvěma houskami, jako by se nic nestalo — a já jsem jí popřála hezký večer, jako pokaždé, a schovala jsem si tu pětikorunu navíc, co mi nechala omylem na pultu, do krabičky, kam dávám drobné pro lidi, co zapomenou peněženku doma.

Click to comment

Leave a Reply

Ваша e-mail адреса не оприлюднюватиметься. Обов’язкові поля позначені *

3 × чотири =

Також цікаво:

EN37 хвилин ago

The Mechanic’s Second Act

I never set out to be the villain in my mother-in-law's story. But apparently that's what I am now —...

EN37 хвилин ago

The Second Spring of Carol Hatfield

Carol Hatfield turned sixty-three on a Tuesday in March, standing in the kitchen of her house on Linden Avenue in...

EN1 годину ago

Winnie Doesn’t Wait by the Fence Anymore

For forty-six days, Winnie stayed at the back of her kennel, on a gray blanket that smelled more like bleach...

Storie di vita3 години ago

Forse quel piccione torna al nido perché è l’ultimo luogo in cui tutto gli sembra ancora familiare.

Forse quel piccione torna al nido perché è l’ultimo luogo in cui tutto gli sembra ancora familiare. Lì ha trascorso...

EN6 години ago

The Hoodie That Broke the Cameras on Fulton Street

Maya Okonkwo noticed the blinking amber light above the pharmacy door on a Tuesday in late September, the kind of...

Storie di vita8 години ago

La promessa più importante che facciamo a un cane non viene pronunciata ad alta voce.

La promessa più importante che facciamo a un cane non viene pronunciata ad alta voce. Non la scriviamo su un...

EN11 години ago

The Seven Containers in My Garage Freezer

My name is Linda, I'm 68, and I live in a two-bedroom bungalow in Dayton, Ohio, the same house where...

EN11 години ago

The Only Dance That Mattered

My name doesn't matter much here. What matters is that I was seventeen, standing in the gym of Westbrook High...

ВСІ ПРАВА НА МАТЕРІАЛИ РОЗМІЩЕНІ НА САЙТІ ІЗ ПОСИЛАННЯМ НА ЗОВНІШНІ ДЖЕРЕЛА НАЛЕЖАТЬ ЇХНІМ АВТОРАМ.