Connect with us

З життя

I Believe That the More Children You Have, the Better It Is…

Published

on

My wife and I are both forty-four years old now. Just a month and a half ago, we became parents again. We already had five children, all boys, and at last, we welcomed a daughter!

Our story together started youngwe met in secondary school. Fate had it that our first child was born when my wife was only sixteen. That never lessened our love for each other; in fact, it made our bond even stronger, and we married quickly not long after.

My parents have always been supportive of us, and when we learned, aged twenty, that we were expecting a second child, everyone was over the moon.

One day, my mum shared with me that she would have loved to have at least two children herself, but she and my dad weren’t able to, so they cherished looking after their grandchildren.

Fatherhood hasnt always been a walk in the parkthere have been worrying moments, especially when the kids fall ill, and plenty of funny and sad times, particularly following family arguments. Still, none of it has ever diminished my love for my children or my wife. I firmly believe that as long as we are able, we ought to bring children into the world. My wife and I feel blessed, and we havent any plans to stop; we would love to have more.

Do you think this perspective is sound? At the end of the day, Ive learned that family, with all its ups and downs, is truly what matters most.

Click to comment

Leave a Reply

Ваша e-mail адреса не оприлюднюватиметься. Обов’язкові поля позначені *

чотирнадцять − 4 =

Також цікаво:

CZ9 хвилин ago

Tajemství za koupelnovými dveřmi na Vinohradech

Poprvé jsem si to všimla, když naše sedmiletá Anička přestala navazovat oční kontakt, kdykoli se s Petrem vrátili z večerní...

CZ20 хвилин ago

Vánoční večeře, kterou má dcera nechtěla vařit

Jmenuji se Jarmila a je mi sedmdesát jedna let. Žiju v Olomouci, v témže cihlovém domku na Hodolanech, kde jsem...

CZ25 хвилин ago

Dvě ruce, které jsem se bála pochopit

Pokaždé, když jsem otevřela dveře tátova pokoje, zahlédla jsem ty samé prsty mizející pod dekou — a pak jsem jednoho...

CZ38 хвилин ago

Manžel pod cizí jménou v mobilu

Petra zahlédla jeho auto před domem kolegyně a nespustila jedinou slzu. Co udělala potom, bylo mnohem horší pro něj i...

CZ38 хвилин ago

Dveře, za kterými se rozhodlo o dvou životech

Jmenuju se Petra Hrubá, dvacet šest let pracuju jako noční vrátná v jednom z panelových domů na Jižním Městě v...

HE2 години ago

המזל”ט של בן אדר

ים התיכון היה אפור בשקיעה כשרונית כהן יצאה מהמונית ליד מלון דיוויד אינטרקונטיננטל בתל אביב, והבטיחה לעצמה שהערב הזה יחתום...

CZ5 години ago

Dva roky do penze – a zlatý retrívr, co nejde od hrobu

Jana Veselá stála v kuchyni jejich řadovky v Ostravě-Porubě a krájela papriku na večeři, když Zdeněk přišel s novinou, která...

CZ5 години ago

Pán Dvořák a křídy, které rozdělily dům

Svítání na Žarošické bylo šedé a vlhké, a první věc, kterou jsem to ráno ucítil, nebyla vůně kávy, ale podrážka...